Budiž na začátku jasně řečeno:
Je třeba rozlišovat mezi Židy jako takovými a sionisty. Židé obecně nemají pochopitelně s akcemi, o nichž bude řeč, nic společného a většinou ani netuší nic o pozadí těchto světodějných událostí. Sionismus, který se zúženě interpretuje jako láska k Izraeli, však představuje rozhodně starší předizraelskou agendu, směřující ke světové dominanci, kde vznik Izraele tvoří jen jeden z kroků k ní (např. Jeruzalém má být hlavní světové středisko). Tyto sionistické elity, stojící nejen za komunistickým hnutím, dodnes ovládají banky a média, jak je ostatně známo.
Genocida ruského a ukrajinského národa
Jeden z velkých cílů bolševiků spočíval v uzurpaci veškerého bohatství ruské říše. To byl důvod, proč Lenin vyhlašoval, že kriminálníci se mají stát spojenci komunismu. (10) Tyto živly vzaly Leninovo heslo „pleňte, co bylo vypleněno!“ vážně. Jakmile došlo k násilnému zabrání celých majetků, bolševici zkonfiskovali tyto kořisti a zabíjeli bandity na místě. Zatím si špičky komunistického hnutí zabraly nejhonosnější rezidence. Lenin si vybral sídlo velkoknížete Alexandrova v Gorkém a všichni okolní obyvatelé byli donuceni se odstěhovat kvůli ubytování početných vůdcových ochránců.
Záhy po převzetí moci začali bolševici uplatňovat svůj represivní program, který po letech vyústil v genocidu ruského a ukrajinského národa. Celá buržoazie měla být vymýcena. Pouze svévole rozhodovala o tom, kdo patří k buržoazii. Lenin zastával, že děti mají být svědky vraždění svých rodičů. Četní intelektuálové rychle pochopili pravou podstatu tohoto „komunismu“ a nazývali ho židobolševismem. Došlo jim, že majetek a veškeré bohatství národa přešlo do rukou této samozvané třídy. Pochopitelně perzekuce nositelů těchto postojů na sebe nenechaly dlouho čekat.
New York Times v té době píše: „Zdá se, jako by bolševická revoluce v Rusku byla obrovskou finanční operací, jejímž cílem je převést enormní sumy peněz z ruských bank do evropských a amerických.“ V dubnu 1919 George Pitter-Wilson prohlásil v londýnském Globu: „Cíl bolševismu je získat kompletní moc na nežidovských územích, aby žádné bohatství nezůstalo v rukou ne - Židů.“
Komunistický stát: dokonalá forma otrokářství
„Silný židovský element ve vedení ruských bolševiků a jejich režimu vedl na mnoha místech v Rusku k rozšířenému přesvědčení, že bolševismus bylo převážně židovské hnutí.“, píše ještě v roce 1944 Nordisk Familjebok. Dlouho vytčené cíle komunismu jakožto jednoho z prostředků na ovládnutí světa, deklarované v zednářských lóžích a B´nai B´rith se staly skutečností. Komunistický stát představoval dokonalou formu otrokářství, jehož legitimita se odvozovala od šálivých hesel o zájmech dělnické třídy. Všimněme si, že i po připravených pádech těchto režimů v letech 1989/90 došlo k přesunu dalších bohatství států RVHP do spřízněných západních bank a průmyslových skupin.
23. července 1919 odešla zpráva Scotland Yardu americkému státnímu sekretáři, že disponují dostatkem důkazů, že bolševismus je mezinárodním hnutím kontrolovaným Židy. Israel Shahak v Jewish History, Jewish Religion: The Weight of Three Thousand Years (Londýn, 1994) uvádí: „Příklady radikálních, socialistických a komunistických stran dokazují židovský šovinismus a rasismus, který provází tyto strany kvůli židovským zájmům a objevují se v Izraeli, v rámci diskriminace ne - Židů.“
Antikomunismus je antisemitismem
Lapidárně to bylo vyjádřeno ve francouzských židovských novinách: „Judaismus je otcem marxismu a leninismu.“ A americký Jewish Voice provolává v červenci 1941 (str. 23): „Antikomunismus je antisemitismem!“ To samé zastávala i Anti-Defamation League.
První komunistická vláda se skládala ze 17 členů, z nichž 11 bylo hebrejského původu a dva z poloviny. Prvním předsedou Ústředního výkonného výboru byl svobodozednář Leon Kameněv (Leiba Rosenfeld). Brzy ho vystřídal Jakov Sverdlov (Yankel Aaron Solomon). Dokonce i předsedy jiných stran ještě před „volbami“ bezprostředně po převratu byli Židé. V Petrohradě starostoval Schreider. Kontrolovali také tisk. V čele významných novin Izvestija stanuli Jurij Steklov (Nachamkis), Ziperovič, Goldenberg a další. Časopis Komunist řídil Vilhelm Knorin, Znamju trudu zase Karl Lander, Levin a Davidson. Sionisté si odpočátku uvědomovali klíčové postavení médií a propagandy v ovládání veřejnosti a nijak se tím netajili. To platí dodnes.
Vedoucí roli získali i v milici a represivních orgánech (Mojsej Charitonov). Polský Žid Jakub Hanecky (Fürstenberg) se stal šéfem ruské Národní banky. Georgij Čičerin (Ornacky), syn Meierdorfové, se stal komisařem pro zahraniční věci.
Čtěte ZDE: Mýty a pravda o bolševickém převratu: Kdo ho financoval? Řídil se astrologickými výpočty? Kdo zadal Marxovi Komunistický manifest? Znát souvislosti a nebát se o nich mluvit! A jedno pozoruhodné video...
Bolševický režim jako pokus o inkarnaci Antikrista?
Počátkem roku 1918 se rozvinula v celé společnosti bolševiky řízená centralizace, represe a absolutní kontrola tisku. Vzdělání prošlo reorganizací a spousta studentů byla ze škol vyloučena. Vědění znamená nebezpečí pro každý systém a v rudém kabátě se stalo další formou manipulace. Téhož roku patriarcha Tichon prohlásil bolševický režim za inkarnaci Antikrista. Majetek církve byl zkonfiskován a jednotliví kněží prošli neuvěřitelnou represálií. Vykořenit víru zvrácenou naukou i silou tvoří základní cíl sionismu.
I přes falešná jména protagonistů režimu si v prvních letech komunismu běžní Rusové dobře uvědomovali, kdo ovládl jejich zemi. Teprve mnohaletý žalář národa vymýtil jakoukoliv opozici. Je příznačné, že ačkoliv došlo záhy ke zrušení všech konkurečních politických stran, těch čistě židovských jako Bund nebo Po´alei Zion se to netýkalo. Zatímco destrukce všech 60.000 (!) pravoslavných kostelů probíhala systematicky (z některých se staly veřejné toalety nebo sklady), synagogy zůstaly netknuté.
Victor Marsden, korespondent britských novin Morning Post, v roce 1922 uvádí jména všech 545 činovníků vládní správy. 477 z nich mělo židovský původ. Kolem roku 1920 bylo zaměstnáno na půl milionu Židů na nejrůznějších státních postech- od administrativy po vedoucí podniků. (11)
Synové Izraele
Roku 1919 M. Kohan v listu Komunist píše: „Bolševická revoluce byla přinesena a spočívala v rukou Židů.“ Historik Lina cituje dokument a výňatek z Jewish Communist Batallion Commander publikovaný v estonských novinách 31. prosince 1919: „Synové Izraele! Okamžik našeho konečného vítězství je blízko. Stojíme na počátku naší světové vlády… Přeměnili jsme Rusko na hospodářské otrokářství a zmocnili se téměř všeho jeho bohatství… Musíme zničit nejlepší a nejtalentovanější osobnosti. Musíme vyprovokovat třídní válku a rozpory mezi slepými rolníky a dělníky a zničit kulturní hodnoty, které křesťané vyznávají… Věrní synové Izraele drží nejvyšší posty a vládnou zotročeným Slovanům.“
Vládnoucí třída se snažila povědomí o těchto plánech a o spojení mezi bolševismem a sionismem vymýtit všemi prostředky. Uzákonili projevy „antisemitismu“ pod hrozbou trestu smrti. V prvních letech jejich vlády docházelo k zabíjení ruských vlastenců jako údajných antisemitů. Přechovávání Protokolů sionských mudrců, později prohlášených za podvrh, vedlo k trestání smrtí na místě. Jen mezi lednem 1920 a dubnem 1922 došlo k popravě 700.000 příslušníků elity ruského národa - profesorů, biskupů, spisovatelů, doktorů…
Lina dokládá, že služebníkům pravoslaví byly vypíchávány oči, vyříznuty jazyky anebo byli vařeni zaživa v horké vodě. Biskup z Voroněže byl takto uvařen zaživa a ostatní mnichové z biskupství museli tuto „polévku“ vypít. V této souvislosti zmiňuje jako ideologický základ tohoto barbarismu starozákonní knihy Izaiáše a Deuteronomium, dle kterých Jahve přikazuje Hebrejcům masakrovat a zotročovat gojim. Sionismus však mnohem spíše vyvěrá z Talmudu, jehož text dodnes podléhá přísné cenzuře před okolním světem.
Zednářské vševidoucí oko
Oleg Platonov ve své knize The History of the Russian People in 20. Century píše: „Jeden z prvních symbolů bolševismu byla svastika navržená židovskými úředníky. Mimo jiné se obrácená svastika objevovala na rukávech uniformem Rudé armády a v roce 1918, na bankovkách o nominální hodnotě pět a deset tisíc rublů.“ K symbolům ještě uvádí: „Na prvních bolševických dokumentech a sovětských vojenských označeních se objevovala Davidova hvězda. To se později změnilo na pěticípou zednářskou hvězdu (Šalamounovu).“
V hlavním městě Lotyšska - Rize, došlo ke vztyčení několika obelisků opatřených zednářskými ornamenty, a také pyramidy, jejíž vrchol tvořilo vševidoucí oko. Tento prastarý iluminátský symbol dodnes najdeme na dolarové bankovce a v četných hudebních klipech, jakožto produktu elitami kontrolovaného showbyznysu.
Film představoval vedle médií základnu bolševické propagandy. Proponovanými tvůrci té doby byli například Arnstam, Trauberg, Heifitz, Romm, Donskoj, Raizman… nebo Ejznštejn - autor slavné fabulace „Křižník Potěmkin“ nebo „Října“. Scénář k Potěmkinovi vypracoval židovský publicista Alexej Kapler.
Základní cíl: zničení morálky
Základní cíl bolševiků spočíval ve zničení morálky a zakořeněných hodnot dosavadní společnosti. Ihned po převzetí moci vyhlásili sexuální volnost a organizovali nahé pochody (srov. analogii s Francouzskou revolucí). Brzy se tradiční a rodinně orientovaní Rusové stali obětí zničených tradic. Potraty došly legalizace, znásilnění se objevovalo čím dál častěji. Na čtenáři ponechám posouzení, do jaké míry se tato praxe shoduje se soudobým rozleptáváním hodnot v materialismem nasáklé západní demokracii.
V roce 1934, jakmile opatření splnila svůj účel, režim přitáhl otěže: zakázal homosexualitu, potraty a liberalizované manželské zákony opět zpřísnil. Každá žena nad 18 let, která nebyla provdána, se stala majetkem státu. Musely se registrovat u tzv. Úřadu volné lásky. Každá taková žena byla nucena si vybrat muže mezi devatenáctým a padesátým rokem věku. Těmito mužskými protějšky se mohly stát pouze členové proletariátu. Děti zplozené z těchto státem kontrolovaných svazků se staly majetkem republiky. (12)
Miliony obětí
Mnoho národů Sovětského svazu postihla krutá genocida, včetně samotných Rusů nebo Ukrajinců, jejichž oběti se počítaly na miliony. 57 % baškirského národa bylo zlikvidováno. Tataři, Arméni a krymští Řekové byli deportováni. Komunisté plánovali založit na Krymu 15. března 1944 židovský stát, nicméně k realizaci nedošlo. (13) Perzekuce národů spočívala v násilné asimilaci všech etnik pod jeden „národ“ a v eliminaci jakéhokoliv povědomí o národní příslušnosti. Genocida, deportace a mísení, vedle ničení tradičních hodnot, měly přinést společnost „ex machina“. Až na genocidu, lze opět nalézt paralelu s dnešními postkřesťanskými národy. Stačí místo deportací dosadit dosud neřízenou imigraci spojenou s multikulturalismem a uzříme realizované plány na zničení národních států…
Sovětská ideologie vyhlašovala: „Nepotřebujeme žádné almužny přírody, my si je z přírody vezmeme!“ Masivní destrukce životního prostředí započala jakožto program jeho inženýrského ovládnutí.
Internacionalismus a sovětský ráj na zemi
Lenin tvrdil, že internacionalismus znamená všeobecnou podporu revolučního hnutí ve všech státech světa. Emma Goldmanová a Alexander Berkman dorazili na popud amerických orgánů do Petrohradu v lednu 1920. Vykreslili Sovětský režim jako ráj na Zemi. Později popsali, jak privilegovaní komunisté na shromáždění ve smolenské restauraci dostávali lepší jídlo než ostatní. Nejvyšší třída honosící se dělnickými zájmy disponovala desítkami ustanovených privilegií oproti zbytku společnosti.
Někteří američtí Židé získali významné posty v bolševickém státním aparátu:
Minnor se stal politickým komisařem na Komisariátu pro vnitřní záležitosti.
Kisswalter pracoval jako předseda Výboru pro hospodářskou restrukturalizaci.
Kahan byl aktivní v Komisi pro zestátnění bank.
Simson koordinoval aktivity Sovětů.
Gubelman byl politickým komisařem v Moskvě.
Michelson získal funkci poradce v Lidové bance.
Další Američané tvořili významné funkcionáře v represivním orgánu Čeka. Mezi nejvýznamnější čekisty v Petrohradu patřili např. Meichman a Meherbey. (14)
Trockého známá Clara Sheridanová napsala 13. prosince 1923 v New York Times: „Komunističtí vůdci jsou Židé a Rusko je jimi zcela ovládáno. Jsou v každém městě, v každém vládním úřadu, i v redakcích novin. Oni řídí Rusko a jsou zodpovědni za vzrůstající antisemitské nálady.“ John Gates (Israel Regentreif) ve své autobiografii The Story of an American Communist poznamenává, že Židé drží absolutně prvořadou roli v ruském a mezinárodním marxistickém hnutí.
Skutečným hybatelem bolševismu však byli židovští nadnárodní bankéři, kteří usilovali mj. o transfer maxima ruského bohatství do svých rukou. Jakobínský teror se opakoval v jiné formě. Tyto skupiny financovaly nástup bolševiků k moci. Opačným směrem pak směřovalo 600 miliónů rublů ve zlatě, které dle historika Garyho Allena skončily ve Spojených státech.
New York Times 23. srpna 1921 uvádí, že banka Kuhn,Loeb&Co. získala z bolševických krádeží 202.290.000 dolarů. Za hranice Ruska putovalo také 475 milionů rublů zkonfiskovaných carevně podle Dmitrije Volkogonova. (15)
Svobodozednář Jurij Lomonosov byl pravou rukou ministra komunikací prozatímní vlády. Mezi lety 1918 a 1919 žil v USA. Když se vrátil do Ruska, získal významný post v novém režimu. Lomonosov pomáhal Jacobu Schiffovi převést carské zlato do Kuhn,Loeb&Co. a židovskému bankéři Olofu Aschbergovi ve Švédsku do Nya Banken. Není třeba dodávat, že ruské národy té doby žily v chaosu a bídě.
Zajímavá paralela spojitosti komunistů se západním světem se objevila ve Švédsku. Na pohřbu zavražděného premiéra Olofa Palmeho v roce 1986 byla zazpívána sovětská píseň o vojákovi Rudé armády, který drží svou zbraň pevně v sevřené pěsti…
Tak došlo za pomoci USA, Německa, Velké Británie a dalších západních zemí k instalaci sovětského režimu založeného na teroru, krádežích, rozvratu a lžích.
10 – Louis Fischer: „The Life of Lenin“, Londýn, 1970
11 – „The Book of Russian Judaism“, str. 137, New York, 1968
12 – Michail a August Stern: „Iron Curtain for Love“, Stockholm, 1982
13 – Ogoňok č. 5, str. 22, 1990
14 – Maurice Pinay: „The Secret Driving Force of Communism“, str. 45
15 – Dagens Nyheter, 31. srpen 1992
Tagy článku