Všichni v jednom šiku: Putina porazíme, když zakážeme Čajkovského. Kulturní fronta na čele. Kam ještě můžeme klesnout? Kouzlo nechtěného - nebo je to tak rafinované? Další zakrytá socha. Zpívejme s Nohavicou: Jdou po mně...
Michal Semín kroutí hlavou nad tím, kam až zajde naše angažovaná kulturní fronta v ideologicko cenzorském běsnění, pro něž si bere za záminku krizi na Ukrajině a Petr Hájek k tomu cosi na závěr poznamenává
Přistálo mi v elektroschránce oskenované sdělení, z něhož mi spadla čelist.
Protože i já uvědoměle žiji bojem s dezinformacemi, v důsledku čehož jsem téměř přestal sledovat zpravodajský tok v hlavní mediální stoce, rozhodl jsem se jíti ad fontes. Popadl jsem telefon a vytočil číslo pokladny Národního divadla. Na druhém konci se ozval příjemný ženský hlas, který poté, co jsem vznesl svůj dotaz, přišel o svůj původní glanc. Každé třetí slovo bylo prokládáno ehm, ehm, no víte, ehm, ehm. Co je však nejpodstatnější, v závěru hovoru přišlo ujištění, že to, co jsem obdržel, opravdu není fejk.
Takže pokud jste to doposud nevěděli, poslechem Čajkovského nabíjíte kanón Putinovi. Místo toho si asi máme dát trojitého Brežněva, když jsme ti Ukrajinci, že…
A kdo má zálibu ve Freudovi, může se vyřádit na kouzelném překlepu, který je níže vyznačen tučným písmem.
Čtěte ZDE: Modrožlutá frčí: Kam budeme všechny ty vlajky věšet? Máme místo i pro jiné? Bombardování na Blízkém východě nikoho nezajímá. Stovky náletů na Jemen. Raději nevzpomínat, co bylo minule
INTERNÍ SDĚLENÍ
Praha, 10. 3. 2022
PRO: Zaměstnance ND
VĚC: Zrušení inscenace Střevíčky v sezóně 2022/2023
Vážení kolegové, milí přátelé,
Vedení Opery Národního divadla a Státní opery se po zralé úvaze rozhodlo neuvádět v sezóně 2022/23 připravovanou inscenaci opery Petra Iljiče Čajkovského Střevíčky.
V kontextu dnešní situace, kdy současní političtí představitelé Ruska vedou agresivní válku proti Ukrajině, vznášejí vůči nezávislé zemi nepřijatelné imperiální nároky a pro dosažení svých absurdních a protiprávních cílů způsobují humanitární katastrofu a neváhají páchat válečné zločiny, bohužel vystupuje historický kontext, v němž se Čajkovského opera odehrává, do popředí a stává se citlivým tématem, nad nímž nelze zavírat oči s poukazem, že je to „jen pohádka“.
Z těchto důvodů považujeme v současné situaci za zcela nevhodné inscenaci Čajkovského opery Střevíčky realizovat a poskytovat protiputinovské propagandě jakoukoli možnost následně zneužít umělecké tvorby k sebemenšímu ospravedlňování zločinných úmyslů a skutků ruského politického vedení.
Zdůrazňujeme, že v žádném případě nejde o bojkot ruské kultury a umění, které považujeme za nedílnou součást civilizovaného světa a světového kulturního dědictví. Věříme, že brzy opět přijde čas, kdy budeme moci jakoukoli civilizovanou kulturu a umění vnímat bez zátěže tragických politických souvislostí.
Per Boye Hansen, umělecký ředitel Opery ND a SO
Zdroj.
Poznámka Petra Hájka, šéfredaktora Protiproudu:
Ono je už samo o sobě výmluvné, že ředitelem NÁRODNÍHO divadla je soudruh s krásným českým jménem Per Boye Hansen. Globalistická Internacionála v praxi. A ta PROTIPUTINOVSKÁ propaganda - dnes nejen poviná, ale dokonce vyžadovaná nejvyšším státním prokurátorem pod sankcí uvěznění - má nekonečně krásných výhonků.
Kolega Semín nebydlí v Praze, tak si ještě možná nevšiml: Například pražské tramvaje jezdí s modrožlutými vlaječkami nalevo i napravo. To za "socíku" na nich byla za svátečních dnů připomínek osvobození Rudou armádou od německého nacistického protektorátu jedna sovětská a jedna československá. Pokrok nezastavíš...
To naše "Fialové" žluto-modré blbno je už tak neskonalé - a vládou narychlo spíchávané další (připravované) totalitní zákony tak brutální - že v tom lze spatřovat dokonce jistou naději: Tihle tupci se nakonec ufackují sami.
Navzdory cenzorům zakázaný Jarek Nohavica už opět koncertuje před nabitými sály. Zakázaný Protiproud už opět funguje. A ve Vrchlického sadech mezitím snaživí kolaboranti zakrývají sochu osvoboditelů.
"Byl hrozný tento stát, když musel jsi se dívat / jak zakázali psát a zakázali zpívat..." zpívali jsme se zakázaným Krylem, a netušili, jak to bude třicet let po převratu zase aktuální. Dnes zpíváme s Nohavicou: "Jdou po mně jdou, jdou jdou..."
Ale všeho do času. I "na naší ulici" se zase bude hrát Čajkovský.
Pomník Sbratření
Bronzová skupina Sbratření (dílo Karla Pokorného z r. 1947) stávala před vchodem do Hlavního nádraží. V době budování metra byla zapůjčena do budovy bývalého Federálního shromáždění. Pomník je dnes umístěn při hlavní cestě ve Vrchlického sadech u Bolzanovy ulice. Jde o kultovní sochu z poválečného období, která byla chápána jako symbol historické skutečnosti osvobození naší země Rudou armádou. Právě ji nějací svazáci zakryli modrou plachtou. Prokurátor Rudá Smrt Stříž by se měl zajímat o sabotéra, který nedodal plachtu modrou-žlutou.
Mimochodem: Původně tuto sochu objednal po návratu z koncentračního tábora občan České Třebové pro své město, kde stojí originál, zatímco pražská socha je kopií.
Tagy článku
Doporučujeme
Petr Hájek konstatuje, že volby ruského prezidenta, které navzdory válce Západu proti Rusku na Ukrajině... více čtěte zde
Protiproud TV uvádí rozhovor Petra Hájka s Robertem Vláškem nejen o "tichých zločinech" připravovaných a... více čtěte zde